Až jednou....

Až přijde den,
kdy nebudu doma sedět,
až konečně vyjdu ven
a nebudu do prázdna hledět,
až přijde den, kdy přestanu básně psát,
den, kdy zahodím smutek svůj,
až přijde newím, jestli se mám těšit nebo bát,
protože toto byl doposavadní život můj.
Píšu je proto, že jinak to neumím,
neumím jinak vyjádřit co cítím,
jedno ale moc dobře vím,
že jendou bude zase já a ty.
Newím, jestli to bude zítra nebo za měsíc,
newím, jestli to bude "ten" koho bych chtěla,
já jen chci zase s někým být,
jen chci, abych v srdci opět někoho měla.
Nejde mi o lásku
a nepotřebuju litovat.
Nechci mít na očích zase tu pomysl. pásku
a nechci zase cizí život citovat.
Stačí mi jen vědět jedna věc,
vědět, že někoho tu mám,
že já budu ten, komu se bude chtít svěřit
a že se mnou být bude chtít on sám...