bez názvu

Není to tak těžký,
stejně se to vrátí,
pocity uvnitř zarytý,
se jen tak nevytratí.

Pravdus měla, vím,
něco se se mnou děje,
už se tak moc se netrápím,
když osud se mi směje.

Pošramocený myšlenky,
přelámaný ...já?

Křičet? Ne...
Smát se? Ne...

Uklidňuje mě krása světa,
ve kterém jen umírám,
lží sám sebe plním,
když si stále namlouvám...

"Je to dobře, že jsi sám."

A když kráčím mezi vámi..

Kdybyste si mě prohledli,
úsměv by jste spatřili.
A kdyby jste prohlédli,
bolest by jste cítili.

A tak nekonečně končí ten,
ten se špatným osudem.
Jistě si to zasluhuji,
snad se příliš nelituji.

Děsím se prázdnoty, děsím sám sebe,
za to jaký jsem, nenávidím se...