Škoda slov o mně a o ní

Noc ztratila,
ze svého kouzla.

Hvězdy se mi protiví,
oči mé se jich straní.

Srdce mě podivně nutí,
nedýchat,
zase se ve mně hroutí,
tolikrát.

Už tě nechci mít v sobě,
v jakýkoliv podobě,
vypadni ze mě!

Jsem takový idiot, že jsem v nás kdy věřil,
lituju i toho, že jsem pro tebe dál žil.

Máš pravdu nestojím o to(ani za to), abys mě poučila,
co se se mnou děje,
už nejsi tou, co do mě vidět mohla,
jsi mrtvá naděje.

Která se směje.