Anděl smrti

V tmavém pokoji stojím,
černé temnoty se bojím.
Přede mnou bílá postava se vznáší,
úzkost a strach do mě vnáší.

Otočená zády ke mě je,
nelítostně a ledově se mi směje.
Víc a víc mě úzkost ovládá,
samota a ticho v pokoji nastává..

Mám strašlivé tušení,
že když se na mě otočí
a podívá se mi do očí,
bude to pro mě zkroušení.

Právě teď jsem si všimla,
že ta postava má křídla.
Už chci vědět, co je zač,
nechci už déle čekat, proč? a nač?

Jako-by to stvoření,
četlo moje myšlení,
otáčí své tělo,
asi mě spatřit chtělo.

Oslepující záře mě oslnila,
já po chvíli oči otevřela.
A vidím jen oči krvavé,
vše se najednou stává míhavé..

Oči se mi samy zavírají,
cítím, že okolo pobíhají..
černí chrti..
a mou duši proklínají..
byl to anděl smrti..!