Slzy jeseně

Zem se pokryla mahagonem
a nebo zšedlo ocelí,
hrana zakřičela zvonem
a kapky deště probděly.

Bytí začlo se vléci
jako smůla ze stromu
a jako vrána v kleci
připadl jsem si v mém domu.

Vyšel jsem do mlh,
na duši dusivých,
jako by někdo svrh
nebe do představ mých.

Smuteční průvod
se smutkem vznešeným,
slzám dal důvod
změnit se v led a dým…

Mrazí!
Den trvá tmou bílou.
Mrtví vrazi
v zástupu k hrobu jdou.

Kdo jsou ti vrahové?
Sám, sám to v duši víš.
My, lidé, bytosti bláhové.
Myslíš si, že se uživíš

jak cizopasník na druhých?
Zaživa mrtví k smrti jdem.
Ve smrti živí, žal a líh,
nevědomky hrob si vykopem.