Dott- Půda mého života...

Zasloužím si ještě žít ?
Poslouchám za tenkou stěnou…
Dvě moje polovičky, se dohadují, co udělají, se mnou….
„Já bych se jí zbavila!“
„Zavřela jí do klece“
Smutně jsem se odtáhla…

Budu šanci ještě mít ?
Přikládám ucho na zeď
„Kdyby našla svoji sílu…“
„Ještě to tak! Nesmí vládnout ! Nesmí žít !“
Tiše dýchám, srdce bije, mohly by mi na život sáhnout ?
První říká „ Zbavme se jí teď ! Ať ji máme z krku!“
„Šanci si už nezaslouží“
Dala jsem se do úprku…

Co jsou ony, aby mě soudily ?
Nějaká příšerná porota ?
Musím najít svoji sílu…
Musím do půdy svého života
Kde jen jsem ji nechala ?

Běžím, vrážím do dveří.
Hodně krabic, tašek, truhel…
Sílu nikdy nenajdu…
Nikdo tomu nevěří…
Vše je černé.. Jako uhel…

Každá nepříjemná vzpomínka
Zavřela se do truhly jako by mi nepatřila,
Zastrčila jsem ji dozadu
Abych ji už nikdy nespatřila…

Zběsile se prodírám krabicemi…
Nahlížím pod každou knížku…
Má stará fotoalba se svícemi !
Jak dlouho to je….

Věci… Samé věci, ta nostalgie…
Ne… nemohu si je prohlížet…
Musím znovu nalézt sílu… na co album mi je…
Musím být silná… I když dusím se prachem…
Musím se postavit, bojovat se svým strachem…
Zrůdná stvoření, co svrhnout mě chtějí,
Starost o život můj stále jen mění…
Proč chtějí mě zabít ?
Proč chtějí vládnout ?
Já nechci spadnout !
Najdu snad někdy ztracenou sílu ?
Slyším kroky, hlasy, Bože !!!
Hrabu se v truhlách, vzpomínky hryžou…
Sílo ! Kde jsi? Staré pouťové růže…
Snad někdo mi pomůže… Zoufalství…
Kroky….