Nemá cenu

Škrtám vlastní slova,
básně do hajzlu posílám,
tluče zas a znova,
to které srdcem nazývám.

Moje zklamání se nedá slovy vyjádřit,
vše dobré v sobě jsem dokázal pokořit.

Zatrpklá duše, zlomené srdce,
jeden mrtvý sen,
bez trnů růže, lituji trpce,
další den.

Dobře vím, tohle je ten čas,
kdy měl by mě vzít ďas,
Téhle chvíle jsem se bál,
když zlem je dýchat dál.

Však v nesmyslnosti sobě vlastní,
pomalu zapomenu,
na poslední sen, ten nejvíc naivní,
už nemá pro mě cenu.