Ztracení...

úsměv šaška na oprátce,
co přešlapoval dlouho vratce,
a dětské otázce: jaký je svět
tím unesl pryč odpověď.

Plížilo se potají až k zápraží,
kde slunce dávno nepraží,
kde líně kocour předl sobě,
a teď vrní kostrám v hrobě.
Oběšenec vzal mu všechny iluze
o labutích v zemi štěstí
jeho představy zničila koroze
z reality jak rána pěstí
a pana pokrytá prachem,
pavučina s mouchou, třesoucí se strachem

- z dětsví zůstalo jen málo,
kdo ví, co dítěti se zdálo...

Ono už není dítětem
a mělo snad naivní představy,
že je božím výkvětem,
avšak oprátka, jak kolt u hlavy,
mu to všechno vzala...

Ztracená víra v naději a sebe
stráň plná jelenů, co zima zebe
a tichý jarní splín...
V zapadlém krámku je ukryté tajemství,
tajemství někoho, kdo toužíval po štěstí...