Podstata

Ve tmách se točím tam a zpět,
postrádám sladký zpěv,
srdce mého, když nad krásou se rozplývá.
Umírá...hněv umírá.

A zvláštní vzpomínka na povrch kane,
o chvílích, kdy po tvářích dech vane.
Zavládá pravá nostalgie,
můj svět ve mně žije.

Však místo pro něj v ničím srdci není,
tak hyne i poslední z toho snění.

Pomalu vyprchává kouzlo plané,
pomalu se ztrácí,
přichází, co mi bylo dané,
když podstata se vrací.