Anděl

Dvě hodiny ráno,
padající listí,
objímající ticho,
myšlenky čistí.

Jen zavřít oči,
a vše je klidnější.
Poslouchat vlny,
a jak zvoní zvony.

Vítr si se vším tak pohrává,
jeho síla je v noci patrná.

A já čekám, že v otevřeném okně,
z ničeho nic se objeví anděl,
že uchopí ruce mé pevně,
pryč s ním bych hned šel.

I kdyby jeho tvář byla celá od krve,
a jeho křídla nadvakrát zlomená,
naučil bych se s ním lítat, jak poprvé,
chvíle nanejvíc omamná.