Tak daleká

Zkameněl, zkameněl sen,
pomalu přichází další den.
Srážím zrak z hvězdného nebe,
a kmitám očima v odrazu sebe.

Vztahuji slabé ruce, vztahuji je ke hvězdám,
v jejich společnosti jistě nejsem sám.
Snad mohl bych se nocí osaměle vydat,
a opilými kroky nikam směřovat.

Hledat krásy světa poslední,
vím, nic a nikdo nečeká,
vše je iluzí mi vlastní,
nejvíc láska, srdci tak daleká.

A tak na vlka křičím,
trhej mi hrudník na kusy!
Tak v sobě snad zničím,
nesplnitelné hloupé sny.