Pathos

Představa černých stěn,
v místnosti kam se nejde vejít(ani nevejít),
tam navždy zazděn,
bez moznosti ven vyjít(ani zajít).

Hlasitý křik tísně,
ohlušující písně.

Prahluboko v podvědomí,
se zbytky mě formují,
těm, kterým nikdo nerozumí,
a na povrch vystupují.

Ve chvíli nenávist sebe,
za činy, co nejdou odčinit,
pak lítost pro tebe,
žes musela ublížit.

Slunce prokletí,
že ještě vychází,
křídla mi neletí,
ze mě se ztrácí.

naděje