Květino, květino krásná ty musíš žít

Zkrápím květinu hořkými slzami
pomalu uvadá a vytrácí se
její vůně líbezná. Dívám se na ni
jak bledne, jak život z ní
kradmo se vytrácí.
Květino pohlédni tam, vysoko
na nebesích slunce září
pohlédni mu do tváře,
ukradni trochu zlatavé záře.
Držím v dlaních květinu, co dříve
voněla a kvetla, pak kouzlo své
ztratila. Květino pohlédni tam,
vysoko na nebeské klenbě měsíc září
pohlédni mu do tváře
ukradni trochu stříbřité záře.
V očích mých se jiskří štěstí
ona dýchá, život ji plní
do dlaní trochu vody jsem vzal
a lehce ji pokropil
začala znovu žít. Kdo život jí dal
po té, co já jí ho vzal, chybu udělal.