Pohled prázdných očí

Koukáš se do tmy.
Tvé ruce hladí má vyzáblá ramena.
Kdo to je?
Přece my.
Hledíš do neznáma.

Kde toulají se Tvé myšlenky?
Do světa svého mě nepustíš.
Něco mi prozradí
Tvé zúžené panenky.
A jehlu v ruce držíš.

Typický pohyb,
naznačující stereotyp Tvého delíria.
Poklepeš na žílu a proneseš:
"To zas bude síla."

Prý život už neřešíš
mockrát Ti zlomil vaz.
ke dnu se potápíš,
tak kde lítáš zas?

Kde bloudíš, lasko, má?
Bolí mě proměna,
tvého JA!

Vrať se mi z5
a buď zas můj miláček,
ale ty nevnímáš.
Tvou láskou je heráček.

Oči máš čím dál víc prázdnější.
Kde je ta jiskra co mé srdce hřála.
Nechtěl jsi moc, jen být volnější.
Kde je ten kluk,
kterého jsem měla tak ráda.

Propadl jsi se na dno lidského žití.
Prý není Ti pomoci,
prý už nemáš tu býti.

Jak nám teď je,
to nikdo netuší.
Můj zoufalý pohled
do Tvých prázdných očí.

Objals mě, políbil

- MILOVALI JSME SE V BODLÁČÍ.

"Teď nebo nikdy"
pronesls tiše.
Nyní tato slova
zní jako kklišé.

Tajila jsem dech,
seděla nehnutě.
Dál nebudu radš psát,
tak čau, jdu na kutě.

Ze sna se budím,
stále volám Tě,
prosím Tě, naposled
podej mi ruku a pohlaď mě...

Ty už jsi sbohem odešel.
Je to dost dávno,
avšak v srdci je bolest
a jeden dívčí nesplněný sen.

Odpočívej tedy v pokoji,
ať konečně nalezneš
klid a mír.

Utekls ode mně,
byl jsi mi vším.

Tak tedy nemožné
zdá se být pravdou,
umřels mi v náručí s
do ruky zabodnutou jehlou.

Skončil život feťáka,
kluka co smutný oči měl,
ale já věřím,
že i přes svoji proměnu,
milovat nezapomněl.