Vedle v kabince.

V objetí smrtelný vášně
jsem na tebe „zlá“,
počítám promarněný dny
po pražskejch kavárnách,
stavím si obrannou zeď
z prázdnejch krabiček od cigaret,
čekám na nádraží,
studený lavičky a na nich zespod žvejkačky.
Říkej mi, co chceš,
na ničem nesejde,
jen na lidským svědomí.

Na záchodě dlaždičky
se žlutejma tulipánama,
mým podpatkům odpovídá jenom slepá ozvěna,
snažím se nemyslet,
nemyslet na to,
že vedle v kabince
maj dvě holky krásnej sex.
Je mi to lhostejný.

Opusť mě,
opusť mě hned,
jestli to musíš udělat.
Nekoukej se na mě dýl tímhle pohledem,
nechoď mi do snů,
nenuť mě k slzám v pět ráno.
Nech mě žít.
Odejdi.
/Leave my life/

Malý a velký nic,
slepený vlasy /od něj/,
cizí hlava v klíně.
Nedívej se na nás.
Byla jsem tvá,
nechtěl´s mě.

Opouštím svět s blaženým pocitem ublížení,
se samolibým uspokojením,
s výčitkou na rtech,
zlatým křížem mezi prsy,
Už se neptám „proč“,
ptám se „jak“.