Oceán

V moři mých trápení jsem se občas topila,
pak mi někdo hodil kruh a já se ho chopila.
Vždy, když jsem přestávala věřit na náhody,
někdo mi pomohl a vytáhl mě z hluboké vody.
Teď se však netopím v moři ale v oceánu,
nikdo mě nenajde, za chvíli půjdu k Pánu.
a k tomu všemu mě v srdci kámen tíží,
táhne mě hloub, konec se rychle blíží.
Na dno jsem klesla, už neměla jsem síly,
plavat a udržet se na hladině ještě chvíli...

...Do kdy tu budu, já už jsem pochopila.
Sama musím najít sílu, abych se od dna odrazila...