Já

Struny
mě řežou do prstů.
Už bych měla přestat.
Runy
vyšité v batistu.
A já jim nerozumím.

Strašně ráda si lžu,
strašně ráda si říkám pravdu,
přestat myslet už asi nemůžu.

Jitra
nosí samé špatné zprávy.
A já je čtu.
Zítra
zapískam znělku stvolů trávy.
Jen já jí rozumím.

Strašně ráda si lžu,
strašně ráda jsem pravdomluvná,
přestat s tím už asi nemůžu.

Já.
Já.
Já.
Už zase píšu o sobě.