Elegie

Ve snu se mi připomíná, co jsem si vždycky přál,
ve snu říkám ta dvě slova, říkám je tam dál.

Chtěl jsem ti být nablízku, pro tebe tu být,
pomáhat ti, jak jen to půjde, s tebou žít.
Naivní a hloupá představa, co život mi dávala,
nakonec jak tvoje láska i představa se ztratila.

Neustále nevím, co se v tobě změnilo,
snad nesnesla jsi odloučení,
že se tvému srdci zprotivilo,
moje milování.

A moje zklamání, už těžko slovy vyjádřit,
snad měla jsi dobré důvody, v nás nevěřit.
Vím, cítil jsem to z tebe, všechny pochyby,
vzpomínám, že děsily mě..hrozně děsily..

Ale nyní za ten čas, snad jsem se smířil,
a moje srdce zase jednou pořádně ubil,
tak už jen ve snu, přání ať objímáš mě,
když šeptám ti ta dvě slova: "miluju tě".