Vězení bolesti a lásky

Ve vězení
bez cely
z nekalené oceli,

uvězněni
bez duší
nikdo nás tu neruší.

Láska
mizí jako den,
co zůstal o noc ochuzen.

Otázka
se na rty lepí,
zda zůstanem pořád slepí...

Noci
nejsou naše spása
ve zdích zazděná je krása,

pocit,
jenž nás pojí
krása krví zhojí.

Krysy
zpívají melodii
co za ten čas jsme spolu zplodili,

kdysi
při svíčce,
při noční rozcvičce.

Tvoje
srdce stále bije
do ticha naší utopie

Moje
oči hledají
tvůj úsměv, jenž neznají.

Ztratil se
na křídlech můr
nezbylo ho ani půl.

Syntaxe
vět je ubohá,
zítra se potkáme... u Boha.