Den za dnem

Den za dnem opilé básně skládám,
noc za nocí, jen tu strádám,
unavený, třesoucí se za tmy,
když vyplouvají vzpomínky...

Který navždy by měly zapomenutý být,
dík kterým vím, že mohl jsem žít...

A co teď zbylo, jen každý den mě ničí,
bolest, že tvému srdci se moje příčí...

Nikdy jsem si nemyslel, jak může bolet,
mrtvá víra a jeden umřelý sen,
nevěděl jsem, že mi budeš tak chybět,
že proklínat budu každý den....

Nikdy jsem netušil, že jeden den přijdeš,
s tím, že už mě nejspíš nemiluješ,
a tak se stalo a já o lásku přišel,
jak se zbavit pocitu, že lepší kdybych umřel?

A tak v další probdělou noc půjdu pomalu spát,
a vysním si sladké přání, že ráno nedokážu vstát.