Co jsi to udělala?

Nyní sám v sobě se nevyznám,
změnila jsi víc než zdrávo,
nejen to, že jsem moc sám.

Vím, hodně víry jsem v tvou lásku vložil,
vysnil jsem naše pohádky, naivně je složil,
v mojí naději na záchranu jsem tě postavil,
však jednoho dne tvou lásku jsem ztratil.

Ale je v tom ještě něco víc,
bojím se, že už srdce nemám,
když nastavím hvězdám líc,
už z nich sílu nečerpám.

Leč někdy ho tolik cítím, víc než bych si přál,
ale v tu chvíli, mám touhu jít mnohem dál,
dál než si dovedem představit,
tam kde myslíš, že má ještě něco být.

A tolik krás se mi ze života ztratilo,
kam se to podělo? Kam to zmizelo??

A měsíční svělo mi přijde jiné,
takové prázdné, smutné, bílé...

Tak mi řekni čím jsi mě proklela,
že to nejlepší slaná voda odnesla,
řekni mi hvězdičko, proč v noci nespím,
proč v děsivou můru se kolikrát budím.

Včerejší noc na mě ve spánku démon útočil,
byl vážně odporný, hrozně mě vyděsil,
a já se mu bránil ze všech sil,
rukama, nohama jsem do něj bil..

Nakonec zmizel a já zůstal v potu sám,
tak ptám se nás obou, kde srdce mám?

Pokud ho ještě u sebe máš,
tak mi ho prosím vrať,
...a až mi ho dáš,
tak se raději ztrať.