Mrtvá vdova

Na starých pahorcích stojí mrtvá vdova,
nohy v kámen zapuštěné,
křemen jí je okoval.

Ve vypálených městech,
nezbyl kousek duše,
jen větru dech.

Dívá se do mlh a kouře,
co zbyl po posledním ohni,
co zhasla ho noční bouře.

Stojí a šat její vlaje,
vzpomíná, nepláče,
není z tohoto kraje.

V dalích, kam lidé nemohou,
žije život věčný,
tam zpívá píseň svou.

Stěna pevná dělí jí,
nemůže tam ani zpět,
nemůže do rajských alejí.

Skončil její život,
ne však úděl,
marně hledá správných not.

Zpívá teskné árie,
melodie nocí zní,
netouží, nesmutní, nežije.

Do konce dnů bude znít,
její teskná píseň,
nebude už nikdy snít...