Naše sny

Jen pár kapek, ze zklamaných očí,
dodalas mi opět citu,
hodně se se mnou svět točí,
v tomhle divném okamžiku.

Jsi vážně jiná, vývoj zkrátka, jsi šla dál,
já jsem asi stále stejný, změny bych se moc bál.

A tak jako obří kámen,
který tě v cestě tíží,
jsem zůstal osamocen,
čekajíc na konec, co se blíží.

Sama nevíš, proč cit ke mně uvadl,
byla jsi si tak jistá svou láskou,
tak proč už nejsi hvězdou mou?

Proč pro mě nesvítíš?
Už nikdy se nevrátíš,
uvnitř mě bolíš,
a tolik radosti nosíš...

Byl jsem tu pro tebe,
abysme pohřbili minulost,
byla jsi hvězdné nebe,
jediná pravá radost.

Také už v sebe věřím,
ačkoliv tě v sobě nosím.

Víš láska "jen tak" neumírá,
na sobě to vidím,
pořád se to ve mně svírá,
stále jsem tvým...

-Ač změnit se to znažím...

Prosíš mě o odpuštění,
nemám co odpouštět...
bylo to naše snění,
co muselo...vymizet..