Hloupý sen

Zdál se mi další sen,
a málem byl zapomněn.

Příjemný jako dešťové kapky,
dopadající na rty lehkostí svou,
krásný jak když vítr hebký,
hladí ve vlasech rukou něžnou.

Asi proto měl zmizet ráno,
a hlava ho chtěla zapudit,
to hezké je mi bráno,
když musím se z něj probudit.

A večer jsem si hrozně přál,
abych uvězněn na vždy byl,
abych ve snu s tebou ležel dál,
a nikdy se z něj neprobudil.

A přání se skoro naplnilo,
v tom snu jsi mě dál milovala,
opravdu nešťastný den...,
světla mě opět probrala.

Tady žádná kapka na vyprahlé rty neukápne,
vítr už víc nehladí,
vše je tak pusté a prázdné,
realita hrozně chladí.