Vzpomínková
Vzpomínková
znavená kočka stulila se
nebe oponou zatažené
ticho se válí po terase.
Barevná sojka pode buky
dívá se na svět černým okem
myšlenky jen tak toulají se
snad potkají se za soutokem.
Pěšina co je pod alejí
oblékla šat ze stromů listí
šlape v ní poutník osamělý
co chůzí svoji hlavu čistí.
Slunce ukryté za záclonou
z paprsků zimě svetr plete
a ruce skřehlé nočním mrazem
jsou jako otisk na tapetě.
Po zimě třeba jaro přijde
louka zezlátne medem květu
a včely z květů pampelišek
darují nektar pro med světu.
Ten jarní čas však bude jiný
až květy z poupat najdou slávu
pro oči lásky plné touhy
klopit svou budou zlatou hlavu.
Co bylo, nikdy nevrátí se
vzpomínky skryté mezi keři
třeba jen krásné zůstanou tu
ty smutné pouze z venku dveří...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
zase sem fouknul vánek zimy...
a jsi tu :) to je hlavn-í:) a ten úsměv... tři ... dva... ted! (prostě jsem se nemohla dočkat..) :)
25.11.2008 12:07:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
třeba jen krásné zůstanou tu
ty smutné pouze z venku dveří...
kéž bys měl pravdu
a kéž bych nerozuměla...
jinak v údivu smekám před tvými verši, slovními spojeními a obraty, je to krásné a hřejivé zastavení u tvého díla, i když píšeš smutně... ve tvých verších se dá zajít do hlubin a s potěšením se v nich ztrácet... dáváš zapomenout a svým dílem těšíš... i když je vykoupeno ztrátou a bolestí... možná proto má takovou sílu...
20.11.2008 19:21:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Kéž by to tak šlo
za dveře
"vypadněnte ven"
myšlenky vzpomínky
bolavé i smutné
zkrátka vymést koštětem
krásně mlžná :o)
pamp
15.11.2008 10:53:00 | Nút