Marný

Některé vzpomínky nikdy nezmizí,
a tak ani ty z mýho srdce...
tvá tvář se ve snu opět odrazí,
ták nádherně i tak trpce..

Ač i ve snu jsi tak jiná,
tak pouto mě váže k tobě,
dávno mi moc vzdálená,
nezáleží na tý době...

I přes všechnu bolest budeš navždy mít,
místo v srdci mojem,
skrze moje tepny bít,
to není jenom dojem.

Když každý další den,
do vzpomínek se obracím,
každý zapomenutý sen,
ke kterému se vracím...

Tak uvízl jsem v minulosti,
bez lásky i bez radosti,
vzpomínám na dávné časy,
časy plné něhy a krásy.

A snad čekám, na zázrak,
by mi vrátil život, který dávno nemám,
a pálí mě můj vlastní zrak,
když svůj boj s hvězdami prohrávám.