Jenom klid

Vše musí být má vina,
obviňuju sebe sama,
když po láhvi vína,
sedím sám doma...

A ten chvilkový pocit,
uvnitř- falešného tepla,
musím tiše prosit,
ať zhasnou všechna světla.

Jak ulehnu před rozedněním,
naplní se moje mysl sněním,
nedá se od toho uniknout,
vzpomínky nezvány proniknou.

Pak chvíle zoufalství,
když tělo se svíjí,
a několik pocitů,
jak slzy tu míjí.

"Už je to pryč, už se nikdy nevrátí,
to po čem tolik touží tvoje srdce."
A jak se další noc krátí,
cítím jen své třesoucí se ruce.

Nezapomínám jedinou chvíli,
ztrácím... neustále ztrácím síly,
sám sebe se snažím uklidnit,
že možná se nebudu muset probudit.