Píseň o špitále

Žil jsem z otcem, také s matkou
na Arbatu spoustu let,
ale teď ze sádrou hladkou
z nemocnice vnímám svět

Co je sláva proti Klávě
- to sestra a naděje.
Zemřel soused zprava právě,
ten zleva živ ještě je.

Jednou mi jak v poblouznění
soused sdělil vesele:
Jedna noha tvá tu není,
ty nevstaneš z postele.

Že víc nevstanu z kavalce?
Snad jen hloupě žertoval.
Odřízli jsme pouze palce,
-tak mi doktor sděloval

Jenže soused plný smíchu,
nalevo k mé poloze,
i když v noci blouznil v tichu
stále mluvil o noze.

Posmíval se mému strachu:
Z dívek budeš zklamaný.
Řek: Pohleď na sebe brachu
Prohlédni se ze strany.

Kdybych nebyl poraněný,
slez bych dolů úprkem,
byť nemělo by to ceny,
překous bych jej pod krkem

Poprosil jsem: Sestro Klavo,
pojďte mi říct co mi je.
Řekl by mi soused vpravo
pravdu, však už nežije.