Noc

Zabíjí moje naivní sny i dva milenci,
jak spolu spí, tam kde já, v noci.

Za tmy vidím, že v jejich
polibcích lásky není,
kdybych neslyšel, nevěřil bych
jak rychle se city změní.

Tam, kde viděl jsem jistotu,
vnímám prázdnotu...
Příteli...

A tak raději topím noc ve víně,
a vkráčím do své vlastní síně.
Tam, kde vzpomínky mě mučí,
kde moje duše tuší...

Že je konec...

A chtíč, to uskutečnit,
rychle z toho vyskočit,
v chladné noci,
se zatratit.

Brzo k ránu po probdělém snu,
tonoucí ve vlastním dnu,
vstávám a pryč utíkám,
co nejrychleji, třeba sám.

Ale ráno umí být i krásné,
ač celou noc jsem umíral,
provází mě oči jasné,
rychle jsem se sesbíral.

Protože tohle ráno jsem sám nebyl,
v tom ránu jsem kapku radosti upil.