Děvčátka s copánky
Děvčátka s copánky
Anotace: Děvčátka s copánky tak bezelstná a nevinná. Škoda těch očí, když vyhasne jiskra.
než sténání labutí
zamrzlých na břehu jezera.
Ještě za nedávno minulých
podzimních jiter
se jejich těla
vlnila mezi mraky,
jako těla ladných pannen.
Ale nyní sychravým vzduchem
pronikají
jen lehké vzpomínky
na věci,
které teprve přijdou.
Všeobjímající tíseň
ledových okovů…
mráz přišel tak náhle…
Tak i ty bělostné
– již nepanny,
zkřehlé poloviční nahotou
vykřičí do mlhy jména,
která nikomu nepatří…
Radujme se, můžeme být hluší!
Slepí...
Hloupí...
Máš šatečky od bláta a krve, děvčátko..!
Komentáře (16)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
Nádherný.....četla jsem to několikrát než jsem jí uplně pochopila...a tak to mám ráda když nad tím musím přemýšlet...
02.09.2009 18:31:00 | Ashita Abigor
Opravdu nádherné spojení metafor do melancholických veršů které vyůstí v peotický orgazmus. Musel jsem si tuto báseň vytisknout a nosím jí stále u sebe.
02.02.2009 16:07:00 | Arthur Bimbaud
Píšeš krásně. Máš skvělé metafory a spojené. Líbí se mi to. Tvé verše jsou obrazné a jaksi - plné. Mluví k nikomu a ke všem. Ke mně. Jen tak dál..
06.12.2008 15:51:00 | Nattaen
To jo, z ničeho nic se tu objevil, mráz a sníh..svatý Martin na svém bílém koni měl zpoždění jen týden :-)
Můžeme být ledajací..buďme rádi že jsme tak jak jsme, mohlo by to být jiné ale vlastně stejné - pořád bychom měli nějaké starosti ;-)
Píšeš báječně, tyhle Tvoje poslední dvě mě dostaly..ještě když jsem si k nim pustil originální hudbu :-D
23.11.2008 14:20:00 | Chancer
moc pekne, moc smutne, ja bych sem am neco mazla, ale je to tve dilo a jako celek se mi nakonec libi...
22.11.2008 20:08:00 | saddova