Jen jediný dárek...

Vločka k zemi spadne
a další střípek naděje zmizí.
Víš, nikdy pro mě nebudeš cizí.
Venku je krásně bílo, lidé se objímají.
Svoje "malé" štěstí si s radostí prožívají.
Ale já jen úsměv musím hrát.
Tajně jeden dárek si budu přát...

...Toho kluka, který má spoustu chyb,
kterého tak baví pít,
který společnost holek hodně rád,
vždycky to byl jen takový "kamarád".
Párkrát mě ale krásně líbal,
nadělal mi i spoustu bolestí.
. . .
Víš co je ale největší neštěstí?
Myslím na tebe,
i když vím, že to je špatně,
nepřestávám!
Tvojí společnost stále vyhledávám.
Trvá to už moc dlouho, já to vím.
Ale třeba to ještě nechci vzdát,
možná, že se mi chce i bojovat.
/Jen teď sama nevím jak../