Růže

Povadlá růže co se ohýbá větrem,
Bodající jako láska zmařená,
moc nepomáhá projít světem
Když vypadá jak ohyzdná stařena.

Nejde tu o lásku,nejde o krásu
Jen o přežití dalšího dne,
A kdyby měla nějakého hlasu,
Řekla by co myslí si,kdo vlastně jsme.

Ulehá pomalu do vlhké půdy
A čeká až cele rozloží se
Její tělo,a život tak chudý
Který naplno neprožil se.

Snáší dál chlad,i oblaků nepřízeň,
A dál snaží se vzchopit a žít.
Pomalu uvadá,může za to žízen,
Slunko co chce ji nadobro zpražit.

K naplnění osudu stačilo vzít ji,
A krásné slečně ji z lásky dát.
Stačilo málo a mohl jsem mít ji,
Teď můžeme si to oba jen přát.