Ztracen

Chladnou tmou jen tak bloudím
zimou do sebe se hroutím
Jsem na místě kde upadají hodnoty
někde uprostřed absolutní prázdnoty
Chtěl bych opustit toto strašné místo
plné bolesti hnízdo
Zlomený tak pokračuji dál
snad proto aby se mi osud tiše smál
Sám sebe se ptám čím jsem se provinil
a jakým činem bych to asi tak odčinil
Že štěstí se ke mně otočilo zády
že zažil jsem až na samotné dno pády
A tak hledám dívku pro kterou bych mohl žít
bolest a utrpení tak ze sebe smýt
Hledajíc bloudím temnotou pořád sám
asi ten marný boj vzdám
Ať se snažím sebe víc
nenacházím totiž zhola nic