povzdechnutí

Polapen chvílí,
do sítí
vteřin okamžiku,
po dechu lapám
a krev
v žilách ztuhla
jak jedna ze zavařenin
co chutnal jsem
ze tvých rtů..

Je mě snad půlka,
však co?
co bych tou půlkou
nazvat měl?

Pohlazen čepelí
minut nelítostných,
ve kterých
přesýpám se,
do písku rozpáleného,
kde omývá
hebké nohy Tvé oceán ...
...alespon,
že tak se Tě dotknout smím...