Pořád

Zas jednou ráno,
vzpomínky táhnou na dno,
tolik chyb.. neměl jsem udělat,
opět musím litovat...

Posledních polibků, co jsi mi dala,
po nich, jsi už neviděla,
láska už víc nebyla,
s nimi na vždy uhynula.

Hodně jsi toho změnila,
proklínám náš mrtvý sen,
pomalu jsi mě přiměla,
vytrhat ho ze mě ven.

Snad vděčný bych měl být za ty chvíle,
kdy jsem tě mohl milovat,
kdy svěřil jsem se jedné víle,
však nezbývá než litovat.

A sebe taky nebudu šetřit,
proklínám se za to, kým jsem,
že ještě zvládám život mařit,
tak už mě čerte z pekla vem!

Jsem otrávený, jak má mysl,
už víc nemá to smysl,
nikdo mi asi nebude věřit,
pocit, že neměl bych dávno být.

protože pořád jsem