Láska

Brzo k ránu, ale já nedokážu spát,
něco hluboko ve mně, mě nutí vzpomínat.

Chvíle, kdy byla mi vším,
jak mě láska plnila,
byla životem mým...,
to nejhezčí mi dala.

A já bych pro její objetí umřel,
a byl jsem za to štěstí vděčný,
na konec světa pro její úsměv šel,
s ní bych snil sen náš věčný.

Chvíle, kdy pravý klid jsem nacházel,
nevím víc, co to slovo znamená,
tam, kde jsem s ní ulice procházel,
leží teď láska ztracená.

A já se v tom všem utápím,
dusím se snem svým,
žít se mi stalo prokletím,
že nesměl jsem být tvým.