Oči

Noc den vystřídal,
bych další báseň spřádal,
vám se čestně přiznám,
jsem mimo to vám povídám.

V únavě se hlava točí,
kdo pohlédne do rudých očí?

V bytí se zmítám jako listy ve větru,
čekám až kostky se mnou dohrají tu hru.
A zlámaný větvě ve své přirozenosti,
holé a zkřehlé v zimní tichosti.

Nechtěly být zlámány.

A v únavě se hlava točí,
bože, to jsou oči...

Koruny stromů pro mě už nešumí,
a květy víc nekvetou,
někdy ať člověk dělá co umí,
zůstane jen s vlastní prázdnotou.

A v únavě vlastní oči vidím,
tolik se za ně stydím...