Báseň

Cítím se jako prázdný papír,
jenž na báseň čeká,
pro níž se snad už tisíc let trápí,
jež je jeho Mekka,
však neví jak jí dosáhnout.

Snad i báseň chce být napsána,
jen neví, jak začít.
Snad zasáhla ji nějaká rána,
tak se začla mračit
a teď se nechce z místa hnout.

Však papír již leží na stole,
kdo chce, si tam čmárá.
Vedle, jako symbol, pistole
a vzduch jako pára
dusí a nelze vyjít z pout.

A tak mrazí to prázdno mezi
papírem a básní.
Zemřely múzy? Kde vězí?
Zavři oči. Zhasni.
Zhasni a nech báseň na papír vplout.