Šero

květinou ránem probuzená
pod řasou slunce maluje
jak rosa z kapkech dychtivých
na touhu noci žaluje

polední slunce vlasem hladí
má úsměv z malin divokých
lehký jen stisk a dotek dlaní
na rtech se skrývá její smích

večerem šlape v mlžné kráse
klíč zamyká snům zápraží
dotykům staví tiché hráze
samotou noc pak oblaží

-----

kdys byly jiskry v hloubi očí
jen otisk na zdi po nich zbyl
těžké je v krbu přiložit
oheň se v popel proměnil...