Nic není jisté

Bloumám a bloudím,
tam kde prach je,
ve svém snu tu bdím,
naděje?

Nesmysl!

Už je to dávno přes rok,
kdy v divadle jsem tě políbil,
a dnes jsem toho pocitu otrok,
tak hluboko se ve mně usídlil.

Až jsem ho v srdci opět okusil,
má to tak být?
Čím jsem se tak provinil?

Že sám neumím být?
Že láskou chci žít..
Že v nocích toužím hladit,
...tváře anděla...

A kdyby blesk mi srdce rozťal,
snad vytekly by třpytivé slzy,
kéž bych tak hvězdu objal,
ať se mi zjeví brzy...

Jen ony jsou mými společnicemi,
které nikdy nezmizí...
I když, kdo ví?
Nic není jistý...