Sbohem navždy,žiletko ... !

Mně vždycky,když je mi ouha,
žiletka pomůže.
Pak pod nohami mými,se mi rozevře strouha
z níž nikdo,nic,nezmůže ...

Ono,zprve,se mi uleví.
U srdíčka,
později mě už nic,nebolí.

Jenže,všechno má své ale.
Bez žiletky,
Můj život,nemohl jít dále.

Žiletka,házela na mě své úsměvy,
a já,
sic cítila ve své mysli,čísi,ozvěny.

Jak jednou začneš,nedokážeš přestat.
Já se musím,musím se za něco stále trestat!

Ne,věř,že dokážeš žiletku zahodit.
Touhy po ní,ze světa,dokážeš zprovodit.

Tak jako já,jsem se jí díky NĚMU vzdala,
dokážeš to i,Ty.
Jestli se Ti,do duše,víc než mě,vkradla,
pak,Ti,už není pomoci ...

S láskou ...