Co vidíš?

Co vidíš v těch očích hnědých,
Chci naučit v nich číst,
být odrazem v očích tvých,
už dost bylo prázdných míst.

Dělit se o sebe,
byl by největší dar,
v noční nebe,
obrátit můj zmar.

V těch očích se odraží,
nesmírná bolest,
nikdo ani já nezadrží,
můj trest.

Chtěl bych mít vlčí sílu,
a se světem se bít,
držet hrdě svoji víru,
líp tu žít.

Však vše tak smyslu postrádá,
a síla rychle upadá,
tomu kdo zklamání zažívá,
když stín ho přepadá.

Umlčte už zvony v mojí hlavě,
už na poplach nemají bít,
oči se máčí v černé barvě,
co nedovolí snít.