Tlející rány

Suk ve dřevě zírá na mě
Shnilé trámy leží na dně
Hloubka jejich očí probodne nás
Jen útěcha nám zůstane

Padneme jednou do téže rokle
Kde tlející jsou trámy
Tam rozhoří se naše rány
A my tiše a pomalu odejdeme

Na nás zírat budou ostatní
A my na ně bodavým pohledem
Oni spadnou za námi
Dřív než sami odejdem

Odchod pak se urychlí
Bez něhoty a smutku
Jen zápach zůstane,
vskutku!!!