Slunce nevyjde toho rána
a mraky oblohu zahalí,
dopadne na krk čepele hrana,
pomocnou ruku nikde vám nedají.
Toho dne i hlava lásky padne,
přijde strach a bázeň,
nebude světlo, tak jako za dne,
jen tma se snese na zem.
Však doufám, doufám věru,
že světlo pozná bezpráví,
že tmu přiblíží zas k šeru,
co lidé zkazili, že napraví.
I já mám často takové přání
Když tma kolem krutě řádí
Vrhnout se rychle pro svítání
Do srdcí co mile hladí
21.09.2005 20:56:00 | Písnička
Básníku, básníku, jsi čím dál víc lepší, používáš hezké slovní obraty, věřím, že časem se vyhoupneš na vrcholek:o)
21.09.2005 10:46:00 | Sunny
..nemusíš doufat..světlo se neztratí!!
sic přijde pomalu..tmu vezme do svých opratí!!! :o))
21.09.2005 09:26:00 | šuměnka
No lidé si ani neuvědomují, co kazí, natož aby to napravovali! I když samozřejmě výjimky jsou. Hezká báseň!
20.09.2005 19:16:00 | Keilanne
Krásná a nyní tolik mi blízká, připoměla mi jeden nehezký den, bohužel i já ale doufám že vše se nakonec napraví a tma zmizí...
20.09.2005 18:10:00 | Ninala