Ony

Opět hluboko ve svém nitru schovaná jsem,
vnímám smutek srdce a utrápený den.
Přemýšlím, proč všechno takové je,
nevyrovnanost a samota trápí mě.
I když kolem mě desítky lidí chodí,
stále a pořád, strašně to bolí.

Jsem sama a nevím, jak stát se to mohlo,
šla jsem tenkrát po ulici a najednou, do srdce mě bodlo.
Bodlo mě tam něco zlého,
co nevěštilo nic dobrého.
Ale já šla dál, nezastavilo mě to,
zeptá se,,,jak se máš? "Odpovím - jde to.
Ale nic nejde, je to špatné,
vzpomínky na dobrou náladu jsou jenom matné.

Snad jenom hmatník a lesklé struny mě drží,
když už nejmenší sílu nemam, oni ve mě věří.
Ony ty krásné dřevěné,
co vydávají tóny omamně velejemné.
Patří ke mě a já k nim,
housle mé nejkrásnější..to já vím.