Sbohem, Marseille

Sbohem, krásné Marseille, dnes už napořád.
Už nikdy nespatřím tvé kouzlo, skvost tvých krás.
Tvůj velký přístav, Tvé širé moře Už žádnou z tvých ulic nikdy neprojdu.
Byla jsi mou inspirací, mojí ideou. Teď jsem tu sám a sám, a chystám se pryč
kam mě nohy ponesou.
Dálavy jsou lákavé, tím spíše se k nim vydávám.
Jako starý básník budu skládat verše v jiném městě.
Jsi krásné, jako pestrý motýl v slunci záříš,
srdcem svým mě přijímáš.
Ach, Matko Boží, nad Marseille, Ty nikdy nespíš!
Věčně budeš své děti volat v náruč svou
a běda těm, kdo pohrdnou.
Sbohem, Marseille, dnes už napořád.
Vždycky měl jsem tebe rád.
Dnes opouštím tě ve spěchu, již stár.
A lásek se tu pro mě zrodilo nesčíslněkrát.
Ale neboj se, já nezapomínám. Jsem starý básník, však v duši mlád.
Bože! Dej, ať na ni nikdy nepadne chlad.
Ten stín by mě dusil, už nikdy bych nemohl psát.
Když spoustu duší padlo, zabila je válka, strach,
a mnozí se obrátili v to, co jsou.
Mnozí se obrátili v prach.