Cesta

A až jednou..., nenačekám se,
mi úplně hrábne,
pak zanechám vše, jak to tu je,
všemu řeknu NE!

Bez smyslu dlouho cestovat,
krásy světa sledovat,
v samotě zkomírat,
sebe litovat,

A vzpomínat...

A vysním si směšný sen,
to tak nejde...
že můžu být sám jen,
někdo přijde.

Natáhne ke mně své dlaně,
svou duši mi v očích ukáže,
pak uložím se v náruč klidně,
mé srdce milovat přec dokáže!

"Ach nesmyslné představy máš,
co vidíš když se v sebe podívaš?"

Ukrytý smutek, ten mě uvnitř rmoutí,
zlámaná srdce, ta nebudou v nebi,
praská můj obraz, sklo se tříští,
raději vykopu dva hroby.

Až osud a vy moje sny umlčíte,
do prvního hrobu ulehnu sám,
do druhého nikoho nepohřbíte,
věčnost tak předurčenou mám.