Temnotou navždy obklopen....

Jazykem jsi přejel svoje rty
samou slastí té omamné chutě si pookřál
Dříve jsi si myslel,že jsou to jen míty
Za nedlouho jsi pravdu však rozpoznal

Kapičku krve slízl si ze své dlaně
Oči jsi rozšířil když si poznal co si znovu učinil
Přemlouvat jsi se mohl-ale marně
Znovu jsi podlehl,znovu jsi se provinil

Tvoje špičáky těžko zakrýt se dají
a tvůj bledý odstín kuže přivádí lidi do rozpaku
Za blázna tě všichni okolo mají
ty však žiješ ve svém malém světě,plném nebeských oblaku

Nenávidíš to co se s tebou stalo
a však víš že to nezměníš
svoje touhy ovládáš jen málo
a pak se vždycky nekontrolovatelně rozohníš

Znovu se vydáváš někam na lov
Temnotou si donucen bloudit sám
oněměl jsi nenávistí k sobě
strach z jeho nevyspitatelnosti mám

Tvoje ostré špičáky zabodnou se do tvé oběti
Zase sykneš slastí
Míchá se v tobě nespočet pocitu
strach,bezmoc,samota,dojetí...

Nikdy nebudeš žít jako ostatní
V temnotě se navždy budeš skrývat
Vystačíš si sám-prozatím
Svoje oběti budeš dál tiše líbat….