Blábol

Je na čase to zarazit,
rychle se na nohy postavit.
Všechno kouzlo ze mě odchází,
sám sebe do pekel hází.
/tamten v zrcadlech/

Ale je to tak posraně těžký,
se v tom každej den netopit,
je to prokletě hořký,
tu takhle vegetit...
/mezi vámi/

Z prázdnýho dne do prázdnýho dne,
to rychle zahyne,
kdejaká naděje.
/naděje o vás/

Protloukat se nocí,
jak vosk svíčky hořící,
steče dolů a...
zatvrdne!
/jako moje srdce/

To teda ne!
/zase odporuju/

Ať raději v ohni zaživa uhořím,
než zevnitř se vypálím.
/jako plno jiných/

Kolikrát jenom sedím,
do prázdnoty hledím,
a jak dítě brečím.
/tak starý/

Pak slzy rychle otřu a předstírám,
že nic v sobě nemám.
Sám si nalhávám,
že to zvládám...
/jako s maskou/

Dobře vím, že bych dávno umřel,
jen kdybych směl,
to není ta cesta správná,
ale kdo se v tom teď ještě vyzná.
/já teda ne/