Twilight of life

Slunce zapadá,
s ním i mé naděje a sny.
Mou mysl pořád napadá,
Jestli se mi nezdály ty dny…

Dny plné smíchu a radosti,
Nesly se hrdě na světě,
Snad uznaly už zadosti,
A jsou skoupé na každé větě.

Každá studená věta ignoru mě zabíjí,
Nikdy nevím, co si o tobě myslet.
Já se však stále slepě ubíjím,
A nemohu ukončit toužebných myšlenek slet.

I přes všechnu tvou netečnost,
Stále jsem tady,
Avšak ubíjí mě nicoty věčnost,
K níž mám všechny předpoklady.

Možná jsem prázdná a studená už teď,
To vše zavinila světa šeď,
V níž nejsi a nechceš být,
A mně nezbývá než konec světa přežít.